Život je krátkej/4.kapitola

3. května 2007 v 19:09 | smajlinka |  Život je krátkej, ale co já s tím?
"Máš tady volno?" ptá se mě. "Ji-jistě," zaraženě odpovídám. Tak tohle jsem nečekala. Myslela jsem, že……….ani nevím. Asi že ho už nikdy neuvidím. Posadí se a pokládá batoh vedle sebe. Upřeně mě pozoruje a že to vidím mu nevadí. Následuje dlouhá chvíle ticha. Dlouhá myslím to, že trvá asi 20 minut, ale pro mě to je mnohem dýl. Pořád se na sebe díváme. Já teda občas vytáhnu knížku a čtu, ale stejně mi to nedá a chvilkama se dívám na něho. Po 20 minutách beze slov odchází. Batoh tu nechává. "Co to má znamenat? pomyslím si, No nic budu si číst". Začtu se do příběhu, takže ani nezpozoruju, že se už vrátil. Prozradí se až on sám: "Jak se vlastně jmenuješ? Posledně jsi ode mě utekla a já o tobě nic nevím," povídá. "Katka", odpovím a zahledím se do uličky. Stojíme na nějakým nádraží. Ale ne! Tamhle jde náš učitel. Hledá si asi volné kupé. Za chvíli dojde sem, objeví mě tu a…….a bud konec. Na nic nečekám a jdu pryč. Ani se nestihnu rozloučit s ním, tím klukem. On jenom zakřičí: "Kam zase utíkáš?" ale já ho už neslyším a vybíhám ze vlaku. Pro jistotu. Celou cestu bych se strachovala, že mě tu náš učitel objeví. Kam mám teď jít? Zjišťuju, že tohle nádraží je maličký. Vlastně……….je tu jenom ta nádražní budovička a jinak…..jinak okolo je les. Ne, to ne! Co teď budu dělat? Začínám panikařit. Já fakt nevím co teď. Možná bych měla jít do toho lesa a najít nějakou vesničku. Jo, to bude nejlepší. Proboha, vždyť já už začínám mluvit sama se sebou. To není dobrý…..Les je docela temnej. Je tady taková větší cestička, tak jdu po ní. Začínám se i bát. Je tu šero, i když je dopoledne a svítí slunko. Po několika minutách sem už vylekaná z každého zašustění. Zdá se, že ta cesta nikam nevede. Ach jo, všecko se tak zvrtlo. Měla sem to skvěle naplánovaný nebýt toho, že se tam objevil ten učitel. Určitě by mamce řekl, že jsem byla v tom vlaku. Celá pohroužená do svých myšlenek už ani nevnímám okolí. Najednou za mnou zaslechnu nějaký pohyb. Otočím se a uvidím nějakou dívku. Samým údivem se mě podlomí kolena. Vždyť ta holka vypadá úplně stejně jako já.
--------------------------------
Tentokrát je to o hodně kratší. Už mě docházejí nápady :(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti červeno-bílej designek?

jj :)
nn :(

Komentáře

1 Tea Tea | Web | 4. května 2007 v 13:57 | Reagovat

Hej to se ti opcedlo! Z tebe by mela byt spisoatelka! Skoda ze to muselo zkonccit tak napinave!! JA uz chci pokracovani!!:-)

2 smajlinka smajlinka | 5. května 2007 v 13:28 | Reagovat

dík:) pokráčko doufám bude, ale někdy.......nevim kdy....

3 anonym anonym | 13. května 2007 v 21:36 | Reagovat

mas to dobre ;) gj woman , jen tak dalej

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.