na Blog.cz

Konec? Asi jo. Teda spíš.................JO. Neříká se to lehce, ale když tady už nebudu pracovat, tak abyste věděli na čem ste. Krutý by bylo zkončit to tu a nic neříct. Takže prostě tenhle blog končí. Možná vám to bude vadit, ale nedá se nic dělat. K tomuhle blogu už nemám co říct. S blogovým světem ale nekončím

Pořád budu chodit k vám a neodejdu úplně. Jenom z tohohle blogu. Blog ale mazat nebudu. Jednou se sem ráda podívám :)

Pondělek :) >>>>>>

Navstevnost za minuly tyden (21.5.2007 - 27.5.2007) je:
Pondeli: 40
Utery: 18
Streda: 21
Ctvrtek: 36
Patek: 23
Sobota: 22
Nedele: 32

Celkem: 192

Teďka máme infošku, tak se du kouknout na vaše bločky :)

Ach! Samým údivem vydechnu a dívám se na ni, ona na mě. Po chvíli se vzpamatuju a v hlavě se mi rozvíří kolotoč myšlenek. Kdo je ta dívka? Já mám sestru? Proč mi ní nikdo neřekl? Co to má znamenat? Neznámá, ale mě tak podobná dívka, se najednou otočí a odchází. "Počkej" slyším volat svůj vlastní hlas. Ona se zastaví a pošeptá: "Kdo jsi?" "Já, no jmenuju se Katka, a utekla sem z domova." Vyprávím jí všechno, co mě poslední dobu tížilo na srdci a vše o mé rodině. "A co tu děláš ty?" "Já jsem Bára." Pro změnu mi teď ona povídá o své rodině: "Svou mamku jsem nikdy nepoznala. Od malička jsem žila s taťkou. Matně si vzpomínám, že když jsem byla malá, nějaká máma existovala, ale nic víc si nepamatuju. Se svým taťkou sme si žily dobře. Párkrát jsem se ho zeptala na svou mamku, ale on mě jen odbyl, že teď nemá čas. Poslední rok ale všecko bylo jinak. Taťka začal pít, domů chodil pozdě v noci a mě vůbec nebral na vědomí. Snažila jsem se to přetrpět a doufala, že se to spraví. Ale nespravilo. Ještě se to zhoršilo. Poslední měsíc mě taťka bil za každou blbost. Učitelka ve škole se divila co se mnou je a když viděla všechny modřiny co sem měla, tak mě donutila abych jí řekla pravdu. Tak jsem jí to řekla. Ale to jsem nevěděla co se stane. Taťkovi mě odebrali a daly do děcáku. No a to jsem právě nechtěla. Brečela jsem, bránila jsem se. Stejně mě tam odvezly. A tak jsem utekla. A sem tady. "Kdy ses narodila?" ptám se jí. "15.10.1992." "Uchm, myslím, že je to jasný: sme ségry, dvojčata, já se totiž narodila ve stejný den. Ale proč nám o tom rodiče neřekly?" "To netuším." A taky se vydáváme na cestu dál a přemýšlíme. Tajemství nás spojuje. Na některý otázky nedokážeme odpovědět a asi ani do budoucna se to nepovede. Pochybuju, že by nám to naši všecko řekli. Bloudíme tmavým lesem a nevíme kde je mu konec. Když jsem spolu tak se nebojím. Ale měla bych se. Netuším, co se stane………………………..

ahojky. já teď chodim jenom na vaše blogy, tak se nedivte že sem nepíšu. už zas letim.....na vaše blogíky :)